Oba mí dědečkové zemřeli, když jsem byla ještě dítě. Tehdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli to bylo předčasně, i když jsem si přála, aby tu byli déle. Když mi v mých sedmnácti zemřel čerstvě dvacetiletý bratranec, bylo to úplně jiné. Byl mladý, silný, sportovec, prototyp mladého zdravého člověka. Nechápala jsem to a neuměla jsem se s tím smířit. Nezapomenu na pláč a slova mé babičky na pohřbu „Proč zrovna on? Proč si nevzal radši mě?“. Chápala jsem ji, ale byla jsem ráda, že tu s námi byla ještě mnoho let. Jako rána z čistého nebe přišel odchod mé druhé babičky o šest let později. Moc dobře si pamatuji na den, kdy se to stalo. Ten den jsem totiž odevzdala svou diplomku a splnila všechny podmínky k tomu, abych mohla jít ke státnicím. Přijela jsem domů ze školy celá šťastná a přečetla si telegram, že babička zemřela. Tehdy poprvé jsem zažila, jaké to je, když nám najednou do života vstoupí velká radost a velký smutek. Podruhé to přišlo o dalších šest let později, kdy mi zemřela druhá babička jen pár dní před naší svatbou.

Jeden můj starší kolega mi tehdy řekl, že když se má někdo narodit, musí někdo jiný zemřít. Už tehdy se mi tato teorie nezamlouvala a dodnes se s ní neztotožňuji. Ale o dva měsíce později jsem otěhotněla. První výročí svatby jsme už oslavili ve třech. Nezapomenu na chvíli, kdy jsem si uvědomila prožitek ryzího štěstí. Věděla jsem, že v tu chvíli mám všechno, co si přeju. Milujícího muže, krásné zdravé dítě, oba rodiče, skvělou rodinu. Byl to prožitek životního štěstí a naplnění. O pár měsíců později jsme se dozvěděli, že je moje maminka vážně nemocná. Druhých narozenin našeho syna se už nedožila. Bylo jí čerstvě 58 let. Bylo to nejhorší a zároveň nejkrásnější období mého života. Každý den jsem zažívala tu největší životní radost, jakou nám obyčejný život může přinést. Ale v mém srdci byla přítomná zároveň i velká bolest. Nikdy dříve bych nevěřila, že je to možné. Nebylo to tak, že bolest zmírní dávka radosti. Já jsem oboje prožívala naplno. Osud si s námi zahrává. Období těhotenství a začátek mateřství bývá příležitostí, kdy se vztah mezi mladou maminkou a její matkou může velmi prohloubit, nastává velké sblížení, pochopení, posun pro obě. Já to tak dostala a vzápětí mi to osud vzal. Tyhle dvě zkušenosti mi život nejvíce změnily a až později jsem pochopila, jakými dary mě obohatily. A další uvědomění v téhle souvislosti přicházejí stále, tak, jak život pokračuje a já se ve svém „bádání“ dostávám dál.

Tím ale projev mystéria života a smrti neskončil. Jen dva měsíce po maminčině odchodu se narodila moje krásná a jediná neteř. Vtrhla nám do života společně s vichřicí jako ten nejkrásnější dárek k našemu dvouletému svatebnímu výročí. Všichni jsme se z jejího příchodu na svět moc radovali. V temnotě se rozsvítilo jasné světlo.

Ne, nemyslím si, že platí teorie mého kolegy. Věřím tomu, že nám život namíchává koktejl událostí, příjmů i ztrát, podle toho, jak to pro svůj vývoj potřebujeme.

Tento dušičkový týden je myslím přesně tím pravým, kdy se v tajemném kotlíku mystéria mísí i magie našich životů.