V minulých dnech „se mi poštěstilo“ být většinu jednoho dne sama doma. Mí muži odjeli na rodinnou oslavu a já hlídala naše psí mimino. I když bych si bývala oslavu určitě užila, byla jsem stejně tak ráda za čas sama doma. A vzpomněla jsem si na nedávné náhodné setkání, kdy jsem na nákupech potkala svou bývalou kolegyni. Byla krásně opálená, uvolněná, usměvavá. Moje první otázka byla, jak se má? Vypadáš tak spokojeně, byla jsi na dovolené? Ona se začala pobaveně smát a odpověděla: „Ne, byla jsem 14 dnů SAMA DOMA!“ Pak mi vysvětlila, že to má tak každý rok, když posádka její rodiny, muž a dva dospělí synové, vyjedou na dva týdny na tábor jako vedoucí. Že se v tom čase zrelaxuje tak, jako na žádné jiné dovolené. Nevaří, stará se jen sama o sebe, jednou uklidí a pak už není potřeba … a odpočívá, věnuje se tomu, co ji těší a na co jí při běžných povinnostech většinou nezbývá čas. Shodly jsme se na tom, že takovou dovolenou by měly mít ze zákona zajištěnou aspoň jednou ročně všechny ženy. V tu chvíli to byl samozřejmě humor, ale s pravdivým jádrem. Být samy, pravidelně samy, my ženy skutečně potřebujeme. Pokud se tedy toho nebojíme. V tom případě to potřebujeme ještě víc, jen cesta k tomu užít si to je delší. Pro mě samotnou je to základ mé vnitřní harmonie a pohody. Být pravidelně sama životně nutně potřebuji a taky si to dopřávám.   

Říká se, že pro naši psychiku bývá doba rodinné dovolené velmi zatěžkávacím časem, protože jsou členové rodiny stále spolu, což se běžně během roku tak často neděje. Na to já mám jeden trik, který praktikuji dlouhá léta. Vstávám před svítáním a odcházím na nějaké bezpečné a krásné místo v okolí, kde si o samotě vychutnávám příchod nového dne. Najít si takové místo je vždycky jeden z mých prvních příjemných úkolů po docestování do místa dovolené. Dříve jsem to dělala proto, abych si zacvičila, pak abych meditovala … teď většinou jen proto, abych v tu chvíli jen byla a prožila si ji. Odměnou je ukotvení se v sobě, jakési nasycení se vnitřním blahem z vlastní existence a krásy kolem mě a často taky nějaké důležité zvědomení si něčeho pro mě důležitého.  A taky uspokojení sebe sama samotou, díky čemuž pak ráda strávím celý den s rodinou a ostatními.

A jak to máte se samotou vy, milé ženy?

P.S. Letos se mým ranním (ale často i večerním) útočištěm pro chvíle samoty na dovolené na řeckém ostrově Karphatosu stalo prostranství za kostelíkem nad pláží Kyra Panagia, který je, jak jinak, zasvěcený Matce Marii. Místo s krásným výhledem a vůní borovic …