Klidně by mi mohli zpívat „Jsi má, levandulová,…“, ale u mě by to bylo spíš růžovolevandulová, … pro tyhle dvě rostliny mám opravdu slabost a teď si jich užívám plnými doušky, nebo spíš plným dechem. Miluju tu nádhernou směsici vůní růží a levandule. První roky pěstování jsem se levandule doslova nemohla nabažit a sklidila každý fialově kvetoucí klásek – jako kytičku na pověšení, do vonných polštářků, na pečení, na dárky,… Teď natrhám už jen pár a o všechno ostatní se štědře podělím s motýly, čmeláky, včelami, vosami,… na terase je nebývale živo a mě baví pozorovat ten přelétavý cvrkot. Někdy to vypadá, že si na naší levanduli dal dostaveníčko hmyz z dalekého širokého okolí. Ještě nikdy se mi nestalo, že by mě naši hmyzí hosté napadli a uštědřili mi nějaké bodnutí. A to do té voňavé nádhery vkládám nejen ruce, ale bořím i svůj nos. Prostě tu žijeme v symbióze. To ovšem platí jen o lidských členech rodiny. Z naší fenky, jinak nejmírumilovnějšího psa na světě, se v letním čase stává krutý zabiják. Dráždí ji všechno to bzučení a létání kolem a záhony levandule jsou místem, kde si chladí svou žáhu. Občas ji podezřívám z toho, že se stala závislá na včelím a vosím jedu a musí si denně doplňovat svou dávku.

Vrchol levandulové sezóny každý rok slavím po svém – pečením levandulových sušenek podle provensálského receptu. V kuchyni to voní tak intenzívně, že kdyby levandule obsahovala opiáty, byla bych jistojistě v rauši … no vlastně jsem – ve sladkém levandulovém opojení smyslů :-) 

A tady je recept na tuhle voňavou pochoutku :-)

Levandulové sušenky

 Jsou jednoduché, výborné, vhodné i jako dárek na letní party. Levandulové sušenky nejsou přímo vzorem zdravé kuchyně, ale pokud se o ně podělíte jako já s velkou skupinou přátel, pochutnáte si, uděláte radost druhým a na výčitky o kaloriích můžete zapomenout!

 Levandule je spolu s růžemi mou květinovou favoritkou. Mám pro ni opravdu slabost. Stejně tak jako růže je mi sympatická svou vícestrannou užitečností. Poslouží jako vonná dekorace, provoní prádelníky a odradí případné hmyzí vetřelce a olej z ní nás ochrání před nájezdy komárů a jiných obtěžujících tvorů. Levandule je ale na jihu stejně často využívána i v kuchyni. Používá se podobně jako vanilka k provonění cukru, najdeme ji v čokoládě i ovocných kompotech, ale třeba také v sušenkách.

Pro mě jsou levandulové sušenky symbolem léta. Peču je pouze o prázdninách, když je má levandule v té nejlepší „kondici“ a používám ji čerstvou. Variantu se sušenými květy mám také vyzkoušenou a poslouží vám stejně dobře. Pozor je potřeba dát jen na zdroj sušené levandule, aby nebyla nikterak chemicky ošetřena.

 2 lžičky sušených levandulových květů nebo 4 lžičky čerstvých, 100g másla, 50g třtinového cukru krupice, 125g hladké pšeničné bio mouky + trocha na pomoučení válu, 1 lžíce bio kukuřičné mouky, 1 lžíce mletých mandlí, 1 + 2 lžičky vody, 1 vejce, 1 žloutek

 Levandulové květy promneme v dlaních tak, aby nám pro pečení zbyla jen kvítka bez stonků. Máslo a cukr vložíme do mísy a rozmixujeme do nadýchané směsi. Přidáme k ní prosátou pšeničnou i kukuřičnou mouku, mleté mandle, levandulové květy, 1 lžičku vody a celé vejce. Vše zpracujeme v kompaktní těsto. V případě, že by těsto stále lepilo, přidáme trochu mouky. Těsto poprášíme moukou, zabalíme do potravinářské fólie a dáme vychladit do ledničky nejméně na hodinu.

Troubu si předehřejeme na 180°C, plech vyložíme pečícím papírem. Z těsta na pomoučeném vále rozválíme placku. Je lépe tak jako u jiného vykrajovaného cukroví, aby byla ne příliš tenká, aby se při pečení sušenky příliš nepálily a byly chutnější. Z placky vykrajujeme kolečka, kytičky či jiné tvary a klademe je na plech.

V hrnečku si ušleháme žloutek se dvěma lžičkami vody a touto směsí potřeme sušenky na plechu. Pečeme cca 12 minut, až povrch sušenek mírně zezlátne.

Sušenky necháme na plechu vychladnout a pak je uložíme do dobře uzavíratelné nádoby.

Užijte si je všemi smysly!