Včera jsem si připomněla, že se před 111 lety narodila moje babička. Hned ráno jsem si ze zdi nad mým pracovním stolem, kde mám vyvěšenou už dlouho takovou galerii mých předkyň, sundala její fotografii. Je pro mě hodně cenná a její originál jsem asi privilegovaně jako její jediná vnučka zdědila. Ten pořídil fotograf na plese, kde si babičku vybral a požádal ji, jestli si ji může vyfotit a potom fotografii umístit do výlohy jeho ateliéru. A tak si ji dovoluji zveřejnit i já dnes. Včera jsem na babičku hodně vzpomínala, vztah s ní byl pro mě velmi cenný, asi takový, jaký vůbec může vztah mezi babičkou a vnučkou být. Bydlela daleko a o co méně jsme se mohly vidět osobně, o to více jsme si psaly. S nikým jiným jsem si nevyměnila tolik dopisů jako s ní. Dneska se to s ohledem na jiné možnosti vzájemného propojení, zdá až staromódní. Všechny tyhle dopisy mám schované včetně toho posledního, který si už nepřečetla.

V tom vzpomínání jsem si fotku vzala s sebou do obýváku a k žehlení si pustila televizi. Dávali dokument o slonech. O tom, jakou roli hraje v jejich společenství matka rodu, matriarcha, taky proč jsou v rodině slonů důležité babičky a jak dochází k předávání nabytých zkušeností a moudrosti jejich dcerám a vnučkám. Žasla jsem nad tím, jak široký sociální život žijí, jaké vazby nejen rodinné, ale i přátelské si zcela vědomě udržují.

Přišlo mi to úsměvné v náhodné návaznosti na mé vzpomínání. Moje babička pro mě byla moudrou ženou a občas se mi i dnes připomínají její rady. Jen doba, ve které žijeme my, se od té její hodně a rychle proměnila. V historii lidstva byly předlouhé epizody, kdy generace za generacemi předkové předávali konkrétní zkušenosti a moudrosti potřebné pro praktický život svým následovníkům. Z tohoto horizontu je vývoj života posledních několika generací dost odlišný. My většinou žijeme natolik jinak než naši předkové, že jen asi málokdo může říct, že denodenně používá jejich dovednosti.

Ale stejně to nejdůležitější je stejné.  Pořád si v sobě neseme otisky jejich zkušeností a v našich rodových liniích objevujeme úkoly, které na nás čekaly, abychom se jich právě my ujaly.

Dívám se teď na fotografii mé babičky. Vždycky jsem si říkala, že je zajímavé, že i když jsme si byly tak blízké, nejsem jí vlastně vůbec podobná. Až dnes jsem objevila, že mám úplně stejné rty jako ona….no ono toho bude asi víc …