Dnes je mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách. To je velmi silné téma. Pro každou ženu, i když si to neuvědomuje, jedno z nejsilnějších. Já sama jsem ženou, která žije velmi šťastný život i ve vztahu k mužům.  Základy toho jistě začínají u mého tatínka. Z dětství si pamatuji, že se vždy k ženám choval galantně a s respektem. Dnes by se řeklo „stará škola“, ale u něj to nebyl žádný naškrobený postoj, prostě to tak měl přirozeně nastavené. Takový sympatický gentleman. Odnesla jsem si do vínku předlohu, že tak to má být. Matrice byla vtisknuta a podle ní jsem ve svém životě potkávala muže. Když odhlédnu od nahodile potkaných opilců, kterým je jedno, jestli na ulici řvou na mě nebo na někoho jiného, nemůžu si na chování mužů stěžovat. A můj muž krásně zapadá do šablony, vytvořené mým tatínkem.

Ačkoliv vycházím stejně dobře se ženami jako s muži, nesu si v sobě už od mládí určitou odbojnost k mužskému pohlaví, asi tak nějak pro jistotu … podloženou ne vlastní zkušeností, ale velmi mnoha generacemi před námi. Kolektivní paměť, propojení se zkušenostmi našich předků, předkyň, jsou přítomné tak jako tak. Tato zranění vyplouvají na povrch, zvědomují se, aby mohla být vyléčena. Bylo mnoho rozhovorů při mých kurzech a seminářích, kdy se objevilo v ženském kruhu toto téma. Mnoho žen ani dnes nemá tak pozitivní životní zkušenost jako já. Přesto jsme se vždy shodly na tom, že máme velké štěstí v jaké zemi a v jakém čase jsme se narodily. Můžeme náš „civilizovaný svět“ v mnoha směrech hodnotit negativně, ale z pohledu posledních tisíciletí a i ve srovnání s mnoha zeměmi dneška, jsem přesvědčená, že to tak je. Jak říká moje moudrá teta, „Šárinko, nás dvě by kdysi určitě upálili.“  Ano, jsou v naší minulosti i velmi temná období, kdy ženy trpěly nejen z pozice nerovného postavení ve společnosti, ale i z jiných důvodů, které jdou napříč staletími.  Silně se mi tato otázka připomněla letos v létě v Bílých Karpatech, když jsem nahlédla do tzv. Krevní knihy Bojkovic, kam byly zapisovány tresty za prohřešky. Jako první byl zaznamenán případ dívky v roce 1630, která byla trestem smrti potrestána za to, že sbírala byliny …

To je minulost. Zodpovědnost za ni si v sobě neseme všichni, muži i ženy, a nalezení odpuštění je také na nás. Žijeme ale nyní a nyní vytváříme tkanivo dalších příběhů žen a mužů a to, nakolik se budou tyto příběhy odvíjet bez násilí.