Žijeme v kraji živých vod.  Každý kraj je něčím výjimečný. Ten náš karlovarský jistě množstvím pramenů. „… okolí Teplé v kterékoli části, ať v kopcích, údolích nebo lesích, u cest i mimo cesty, je tak přesycené kyselkami, že je nelze spočítat …“ To jsou prý slova Bohuslava Balbína ze sedmnáctého století.

Teprve nedávno jsem se dozvěděla o projektu z roku 2006, který si mimo jiné vzal za své postarat se o několik z těchto pramenů a přivést je do povědomí lidí. Tento projekt se přímo jmenuje KRAJ ŽIVÝCH VOD. Tento rok se bohužel vzhledem k současné situaci nekonaly tradiční oslavy Dne živých vod 28. října, ale věřím, že ten příští budeme mít opět možnost se jich zúčastnit.

Dnes jsem se sama vydala za prvním z těchto opečovaných pramenů, tím pro mě nejbližším, tak říkajíc přímo do sousedství. Je jím Železitý pramen u lesního mlýna v Bochově. Celý den byl prosluněný, ale jak jsem se vyrazila na cestu z Andělské Hory, objevila se v krajině mlha. Nesla se i nad bochovským rybníkem a provázela mě celou cestu až k prameni. Byl to dost zvláštní pocit… No, ona cesta „K SAMOTNÉMU PRAMENI“ nebývá lehká, mnohé je zahaleno a teprve postupně se odkrývá … pramen se ale neschoval. Že je železitý prozrazuje jeho krásná barva. I celé vyhloubené koryto vypadá jako oranžové. O co je barva výraznější, o to je pramínek jemnější a téměř neslyšitelný. Jako strážce se nad ním sklání převislý jasan. Místo je to krásné, určitě se k němu ještě vrátím. A už teď vybírám, ke které živé vodě se vydám příště.