Díky vnějšímu úklidu si někdy rozpomeneme na počátky něčeho, co se nám táhne celým životem. A tak jsem mezi svými „poklady“ z let dávných objevila kupičku stránek ze starých novin a časopisů … mé rozhovory.

 

Hned mě přivedly ke vzpomínkám na má studentská léta, do kterých patřily i vazby na studenty žurnalistiky. S těmihle kamarády jsem tak trochu na dálku „studovala“ žurnalistiku i já. Znala jsem jejich profesory, nahlížela do jejich úkolů a někdy se i podílela na jejich plnění. Fakulta na Smetanově nábřeží byla tak trochu i moje, stejně tak nedaleká kavárna Slávie za rohem.  Ale až když jsem se začala sama ubírat jiným směrem, přišel při jednom prázdninovém rozhovoru s mojí kamarádkou nad šálkem kávy nápad, že bychom mohly udělat rozhovor s nějakou zajímavou osobností. Já ráda psala a ona byla svolná zachytit rozhovory na fotkách. Zdálo se, že by to mohla být příjemná prázdninová kratochvíle.

 

O pár týdnů později jsem už seděla nad kávou naproti Paĺu Haberovi. Byly to časy, kdy se po revoluci československý šoubyznys klubal z plenek. Nebyl problém velmi rychle získat telefonický kontakt na každého, dozvědět se, kde se co právě děje, zajít na nějakou tiskovku, domluvit si schůzku téměř s kýmkoliv. A když je v hlavě silný záměr, odvaha a zapálení, zdaří se mladé duši vše, co si zamane. Sama jsem byla překvapená, jak se věci rychle vyvinuly a ještě více, když mi můj první rozhovor otiskly hned první noviny, kterým jsem ho nabídla, a ještě jsem ráno v rádiu slyšela v přehledu tisku upozornění na můj článek. Byla to zábava, skvělý koníček, i když jsem psala na psacím stroji a pro dnešní dobu nepředstavitelně dovážela mé výtvory do redakcí autobusem. Žádné pc a žádný internet.

 

Už jsem zapomněla, s kým vším jsem se při rozhovorech potkala. Prohlížím si fotky, ze kterých je vidět, jak moc jsme se změnili. Moji proměnu vidím každý den v zrcadle, ale u těch populárních osobností je to větší zábava! Některé momentky stojí za to … ale nezveřejním je, i když by to mohlo být pěkné sousto pro bulvár.  Jsou zpěvačky, které si svoji kariéru kromě zpěvu vybudovaly i na dokonalé vizáži, a ty by tyhle fotografie asi vůbec nepotěšily…

 

Začtení do rozhovorů je taky objevné. Titulky odpovídají záměru zaujmout čtenáře na první pohled: Bouchací kuličky v Teamu; Jan Kalousek, muž svobodný a nezávislý; Citron bude kyselejší; Střízlivá hlava Michala Penka, … A nad některými otázkami, které jsem kladla, jen žasnu. Bože, jak já byla troufalá! Mladá, spontánní, otevřená v rozhovoru s lidmi, kteří byli většinou jen o pár let starší než já. Největší perlou byla asi otázka pro Honzu Kalouska: „Trochu si bulvárně rýpneme. Jak je to s tebou? Co takhle usadit se u rodinného krbu? … Slyšela jsem, že jsi strašně na ženský … „  No, fuj, to je otázka hodna bulváru! Není nad to pobavit sama sebe! Ale popravdě musím říct, že kromě tohoto úletu, který Jan vzal úplně v klidu, mě potěšilo, jak přátelsky otevřeně rozhovory vyznívají. A co si vzpomínám, všechny se děly ve velmi příjemné atmosféře, se všemi těmi lidmi mi bylo dobře. Asi proto, že jsem si je instinktivně pro rozhovory sama vybírala. I oni si své kariéry teprve budovali a ještě nebyli schovaní za zdmi svých manažerů, agentur a vydavatelství. Všechno bylo mnohem přímější a jednodušší. A tak je můj tehdejší adresář naplněný telefonními čísly osobností, u kterých si už ani nepamatuji, že jsem se s nimi setkala a za které by mi asi jejich fanynky utrhaly ruce. Většina těch kontaktů je ale jistě už dávno neplatná.

 

A kdo mi zůstal v srdci s láskou uložený až dodnes? Ten nejstarší. Pan Jaroslav Krček, tehdy umělecký šéf souboru Musica Bohemica.  Až dnes si uvědomuji, když na jeho jméno často ve světě hudby narážím, o jak významnou osobnost jde. Ale pro mě je jeho poznání o něčem jiném. Patří k lidem, kteří nosí laskavost v srdci. Poznala jsem i jeho bratra a zúčastnila se více jejich nádherných koncertů, hlavně v kostelích a v Anežském klášteře na Starém Městě. A protože jsme nedávno slavili Velikonoce, vynáším na světlo úryvek z rozhovoru právě s panem Krčkem:

 

Jak nejraději trávíte Velikonoce?

„Snad bych mohl říct, že nejlepší velikonoční čas je ten, kdy se vám podaří spočinout v klidu a mlčením se svým skutečným „já“ a vnímat velikost zázraku tvoření, zázraku probouzející se přírody, vzkříšení nového života s příchodem jara a také v sobě hledat novou sílu vytvářet a milovat.“

Moudrá slova i dnes, co říkáte?