Každý máme na nynější mimořádnou situaci svůj osobitý pohled a můžeme na ni nahlížet z více úhlů. Ten můj dnešní pohled je ovlivněný tím, čemu věnuji svou pozornost už od dětství a co je vlastně i součástí mé práce. Téma zdraví. Ještě jako dítě jsem na svých zkušenostech pochopila, že úplně nejvíc pro mé zdraví mohu udělat já sama. Během života jsem si tuhle tezi rozšířila na celý náš život, za který neseme my sami odpovědnost. A jak to souvisí s koronavirem a dnešní pandemií? Ona nás donutila se zastavit a dala nám šanci přemýšlet, jestli ten život, který vedeme je tím správným způsobem k tomu, abychom byli mimo jiné zdraví, ale také spokojení. Se sebou a se životem. Všechen ten spěch a stres, stálé honění se za splněním úkolů a cílů … známe to všichni. A já mám před očima všechny ty ženy, které na mé lekce jógy a různé kurzy dobíhají s vypětím sil, aby alespoň na chvíli zůstaly v klidu, odpočinuly si a mohly úplně vypnout. A jak těžký úkol to pro někoho zpočátku může být, dokázat jen tak ležet bez pohybu pár minut  a relaxovat? Pro někoho, kdo je navyklý na neustálý výkon, může taková situace paradoxně vyvolat nepohodlí a neklid a chce to nějaký čas, než si vůbec dovolí si odpočinout, a navíc bez výčitek.

Jedna kamarádka mi kdysi na moji otázku, jak se má, odpověděla „Rychle.“ Ano, rychlost a tlak jsou veličiny, které nás ovlivňují a ženou vpřed. Ale všechno má své hranice. A úplně obyčejným rozumem je snadné pochopit, že naše těla a psychika, které byly po dlouhé tisíce let vývoje lidstva přivyklé na určité tempo a rytmus, ovlivněné hlavně přírodou a jejími cykly, se nemohly během pár generací přeladit na tuto zběsilou jízdu, kterou po nich dnes vyžadujeme.

A jaký vliv má tohle všechno na naše zdraví? Stres vytváří v těle tenzi, nadbytečné napětí, které působí dlouhodobě a málokdy zcela poleví na zdravou míru. Tady jistě můžeme hledat základ mnoha civilizačních nemocí, ale také nám určitě velmi ovlivňuje naši imunitu. Vyčerpané tělo, které bere z rezerv, přetížená psychika a nedostatek odpočinku nedávají organizmu dostatečný prostor, aby obnovovalo své síly, regenerovalo se. Věřím, že v základě jsme nastaveni na stav zdraví, že naše tělo je schopné samoléčby, jen mu to musíme umožnit, dát mu k tomu prostor.

Dnes řešíme koronavirus, zítra to může být jiná infekce. Celý svět je plný různých virů a bakterií, byly tu a budou. Strach z nich naopak vyvolává ještě větší napětí a ochromuje nás. Nemůžeme se nechat preventivně očkovat proti všem možným nákazám.  Podle mě to jediné, co můžeme opravdu ovlivnit, je naše odolnost vůči nim.

Jestli nás dnešní situace povede k zamyšlení nad naším životem, tak máme šanci ho změnit a ovlivnit tím i naši imunitu, odolnost, zdraví. Já osobně věřím, že tato cesta ke zdraví začíná a je plně spojena s naší schopností uvolnění se. Jen ve stavu uvolnění dáváme tělu šanci, aby konalo v náš prospěch. Kéž se tak bude dít.